Zapomnění (Melen Josef)

Vlasy ze závojů plavých, co teplo horských strání skrývá a srdce, co puká nad dlaněmi, pro něž tak málo toho zbývá. Pro něž tak málo toho zbývá. Nechal jsi ležet luční kvítí, prosté krásy každodenní, bezcenné upustils ho k nohám a smutek kvítků. Žal co není k utišení, jen něžná náruč slunce, ta jejich půvabu si cení, láká vyzvednout je k srdci. Přinést zapomnění. Přinést navždy. Navždy. Láká vyzednout ji k srdci. Přinést navždy zapomnění.