Nepoznávám (Jan Budař a Eliščin Band)

Ve dveřích někdo stál, zapadl stín za hranu pohovek, z dálky někdo hrál možná že na hoboj. Na hoboj anebo klarinet. Déšť opilý steskem, dvě kila vláhy v mastném papíru, zakříčí, zakřičí někdo zas z pavlače z pavlače utečče. Teskně teskný čas. Ač stojíš ve dveřích já padám stín na cizí pavlači. Ač říkáš, že mě zachráníš, já slyším - už mě nepoznáš. Nepoznáš ani to ráno, kdy jsme tančili, uprostřed ticha supíc námahou. Nepoznáš ani tu noc, kdy jsi plakala, že je tak černé září nad Prahou. Nepoznáš ani ty kytky, co jsme snídali, růžové plátky z bájných mořských řas. Nepoznáš, ani to nechtěj, není na to čas, ani to nechtěj, už na to není, není na to čas.