Odpouštím (Jan Budař a Eliščin Band)

Za oknem sněží, vejce na pánvi syčí, zapomeň. Ve vzduchu je cítit zklamání a svítiplyn. Já stojím bosá, hrozně se bojím. Jak to bude dál? Kufry u dveří, moc černé srocení. Rychlíky do Prahy řítí se svým novým rozchodům. Praha je ztracená v peřinách zklamání. A já ti to, miáčku, všechno zas odpouštím, odpouštím. Odpouštím ti lásku, která shořela, odpouštím ti sníh, který nenapad, odpouštím ti z výšky dlouhý, strašný pád. Odpouštím ti kytky, co jsem nechtěla, básně, co si ukrad z Kainara, odpouštím ti místa, kam jsi nikdy nedosáh. Odpouštím ti chůzi kačera, řeči, který jsem slyšet nikdy nechtěla, odpouštím ti jídla, která smutně chutnala. Odpouštím ti vyznání o tři domy dál, v pokojích, kde já nikdy nebyla. Já ti to, miláčku, všechno zas, odpouštím.