Hnijící torzo leklého kapra
válí se po špinavé ulici
A já se dívám jako strom pozvolna schnoucí
vrhá chudý stín na milenců dvojici
Tlející zbytky luxusních jídel
v miskách psů, kteří hlad neznají
A já se cítím jako sup kolem jdoucí
mluvím k bližním svým co se řečí nenají
Žlutý květ jenž nedávno tak voněl
křičí ve tmě sarkofág
jež zaživa ho dusí
přispěchej, setři z něj ten prach
Rozteklé kousky vyhaslých svíček
kapají ze svícnů příměří
Já dohořívám jako knot na konci řvoucí
časoprostor nám konec stejně vyměří
Žlutý květ jenž nedávno tak voněl
křičí ve tmě sarkofág
jež zaživa ho dusí
přispěchej, setři z něj ten prach