Jak mi tak dochází dech,
nemám sílu to vzdát,
teď každej netopýr bdí,
to je čas, kdy se toulám.
R: Dávno tě znám v knížkách pohádkových,
pročetl jsem chvíle kdy usínáš, a já se nedíval.
Jenom blázen a klaun nevěří ve věci příští,
a že ti hlupák ruku nepodá, to mi nevadí.
Cestou na jih a dál,
pochopil jsem proč svítá,
a co je cennější než sníh,
proč tady stojím a hlídám.
R: Hej dávno tě znám ...
Tisk: