Poslední láhev (Staré Pušky)

Za bohy za víru, za jejich oběti, za růže z papíru, pro jediné objetí Za všechny ideály, které jsme ztratili, za všechny večery, které jsme prožili Za lidské osudy, za jejích trápení, za války, za zbraně, za byty v přízemí Za všechny trable, za všechno příkoří, za nebe, za peklo, sirky, co nehoří Pro tyhle všechny otevřu všechno co mám, doma i v sobě a za ty co jsem znal Za ty co mě znají víc, než já sebe sám, tak za ty vždycky rád umíram Za lásku, za špínu, co z lásky pramení, za bolest, nemoci, za vyschlé prameny Za všechny ty, co jsme spatřili naposled, za ty, co pochopili, že život není med Pro tyhle všechny otevřu všechno co mám, doma i v sobě a za ty co jsem znal Za ty co mě znají víc, než já sebe sám, tak pro ty vždycky rád umíram A proto rád za tyhle všechny otevřu poslední láhev a vykouřím svúj poslední dým My co jsme ztratili iluze o světe, tak už to řešíme jedině tím A proto vždycky tak rád umírám, a proto vždycky rád umírám, zas a zas umírám