Třetí vydání (Devítka)

E A 1. Na stébla trávy svou poslední píseň E A bych jednou napsat chtěl, E než rozplyne se v tichu dým H mých laskavých let. Už z podzimní zprávy mě přepadá tíseň už dávno odešel ten naivní klouček co rád se rozdával všem. H A R: Léta čekání E obrousila hrany všech snů. H A Třetí vydání E H A mý kariéry přenechám rád svým sousedům. 2. Na území bláznů a prodejných žen jsem hledal to čím chtěl bych být, však důkaz těch vět slyšených jsem nepochopil. A z falešný krásy vší záplavy jmen mi zůstal v duši mír a klid a přítel a Bůh, nic víc jsem nemohl chtít. R: ... Někdy vzpomínám jak voněl zítřek nevědomých, v obálkách mi k nám nes lásku, jako kazatel pláč i král smích. 3. Probuzení, tak někde na konci léta, kdy krajem letěl babí sníh, já potřetí spad z oblaků na studenou zem. Poražení, stáli jsme na konci světa, tak daleko od věcí zlých, pak začlo se hrát někde tam, kam nedovidíš. 4. Věci dostaly spád já nased´ a jel ne někam a ne do nikam, už nestačím číst názvy měst a polykat prach. Poslední holku co za svou jsem vzal, jsem ztratil dřív než jsem ji měl, u barových stolků sen o ranním lógru mi zmizel dřív než ožít směl. R: Léta čekání... Někdy vzpomínám... Třikrát jsem si sáh až na dno, víc to nemusím mít prochozený práh prý lásko vrátka k životu prý můžu jít. Na stébla trávy svou poslední píseň bych jednou napsat chtěl.