Smutná píseň o česači bavlny (Hromosvod)

G H7 C D Sen se mi zdál, že nemoh' jsem už dál, G H7 C D hlava se mi točila a já se jen smál, E H7 C D smál jsem se životu, co jsem dosud žil, F C D G jindy než ve snu bych na něj nemyslil. G H7 C D Narodil jsem se v zaprášenym domu, G H7 C D nevim už kdy a ani nevim komu, E H7 C D sotva jsem se rozkoukal, už jsem šel na pole, G H7 C D G česal jsem bavlnu pořád v jednom kole. Tam na těch polích uvěřil jsem v Boha, když poslali mě do školy a já z ní vzal roha, utekl jsem do hor bez jídla a mapy, za pár dnů mě našli šerifovi chlapi. Odvedli mě dolů a tam mě krutě zbili, musel jsem pak pracovat, dokud jsem měl síly, spal jsem jen pár hodin a jed jsem jednou denně a to bylo těžký, těžký zatraceně. A tak jsem jednou v létě ukořistil pušku, samotnýho šéfa vzal jsem si na mušku, akce povedla se, zmizel jsem jim v lese, jenže jsem moc stahanej a kůň mě sotva nese. Usínám v sedle a hlava se mi točí, šerif z mi stopy nespustí oči a už vidím jezdce, jak se za mnou ženou a pak vostrou kulku z pušky vypálenou. Ještě cítím ránu a pak vidím záři, malinkýho pána s úsměvem na tváři, podává mi ruku, že mě tady vítá, okolo něj krásnej bílej anděl lítá.