Hodinky nejdou (Zich Karel)

Nervózně si čárám propisovačkou a ničím celkem nový blok na ospalé mouchy mávám pravačkou a den se táhne jako rok. Máme rande mít a odpoledne běží jako bych mu řekl stop někdo, komu na nás nezáleží dělá z jedné doby tisíc dob. Nejdou, hodinky nejdou klepu s nima o stůl, natahuju je nejdou, hodinky nejdou můj čas jaksi nepluje. Teď nejdou, hodinky nejdou cestou ocitly se v jiném století nejdou, hodinky nejdou můj čas jaksi neletí. Vysavačem honím prach i v koutech bytu kde prozatím bydlím sám už tě vidím v křesle a ty se mnou jsi tu navzdory mým hodinkám pavučiny setřu hadrem s dlouhou tyčí dám do toho, co to dá náš čas je nám daný a tím pádem ničí takového jako já. Nejdou, hodinky nejdou klepu s nima o stůl, natahuju je nejdou, hodinky nejdou můj čas jaksi nepluje. Jó nejdou, hodinky nejdou cestou ocitly se v jiném století nejdou, hodinky nejdou můj čas vůbec neletí. Zamlžené okno hladím pohledem tak, že ho málem vyhladím s časem porveme se jak to dovedem a doufám, že ti nevadím až budeme spolu, rozběhne se čas a budem skoro litovat že tak rychle letí přímo mimo nás a nezůstane chvíli stát. Zatím ale nejdou, hodinky nejdou aby nám čas letěl, musíme být dva nejdou, hodinky nejdou vyskytla se závada. Teď nejdou, hodinky nejdou tak přijď a ukážem jim, jak mají jít nejdou, hodinky nejdou chce to lásku, chce to klid jó, chce to lásku a chce to cit hm, chce to lásku, chce to klid.