Chtěl bych umět napsat baladu (Zich Karel)

Noc pod křídly tmy schoulená nad jejím tělem vrány krouží noc do svatebních šatů oděna svou vlečku vláčí blátem, louží a zatím čas po nás touží pohledem letmým kam schováme své něžné lásky až se setmí a kolikrát musíme ještě zemříti abychom konečně mohli býti dětmi jó, chtěl bych umět napsat baladu o všem co kdy potkalo tento svět má na tisíc divných strof na rubu písní ji potkávám ale mám strach, mám strach z jejích slov. Hamlet včera podal demisi na propadlém lístku z kina a teď chodí městem s jedem na krysy a na divadlo nevzpomíná to všechno je naše vina ubližování pojď, oslavíme spolu to naše první usínání a nesmíš se bát, že zestárneš tady je jediný svět vyplněných přání jó, chtěl bych umět napsat baladu o všem co kdy potkalo tento svět má na tisíc divných strof na rubu písní ji potkávám ale mám strach, mám strach z jejích slov. Někdo mi ukradl vzpomínky a nosí moje oči v peněžence místo zbraní a tak si klade podmínky ve verších psaných na složence nevěř, že někdo za milence ti splátky splatí že někdo najde odpověď a pak ji ztratí a jen znamení na stropě mi říká pamatuj čekej mě na konci všech nekonečných tratí jó, chtěl bych umět napsat baladu o všem co kdy potkalo tento svět má na tisíc divných strof na rubu písní ji potkávám ale mám strach, mám strach z jejích slov. Ó chtěl bych umět napsat baladu o všem, co kdy potkalo tento svět má na tisíc divných strof na rubu písní ji potkávám ale mám strach, mám strach z jejích slov.