Můj přítel odjel (Zich Karel)

Muž, holé nic, u slepých kolejnic seděl sám, seděl sám. Měl v očích lesk, pane, vás trápí stesk co je vám, co je vám? Muž zůstal ohnut v kříži jako když jej tíží hrozný sen, hrozný sen. Pak míli za konečnou s tváří téměř mléčnou pravil jen, pravil jen: Můj přítel odjel, teď jsem sám můj přítel odjel, nevím kam, nevím kam. Hej, ženo druha mého nenechej ho samotného žít žít jenom tak. Pocit by měl, že mu tím odjel poslední možný vlak. Pro svůdnou šíji bílou neopusť svou milou nikdy víc, nikdy už. Ať tvoje láska velká nezoufá a nelká jak ten muž: Můj přítel odjel, teď jsem sám můj přítel odjel, nevím kam, nevím kam nevím kam.