Indie (Wohnout)

Kdo by to řek, že na druhej břeh jsem dojel a vzdychnul. Tady a teď na zem jsem si klek a trochu přičichnul. Tak je to vůně či smrad, do uší lezou slova a ta slova sdílí pocity. Ať je to tak nebo tak, jsem rád, že tě vidím znova, ahoj Indie, tak to jsi ty. A to jsem já .... Tak to je můj dům, v chatrči svíčka hoří na minimum a pak vidím strýčka, jak mi nese vařící čaj, trochu mě hýčká, šiba, šiba, bům, pak zamrkaj víčka, on směje se. A to jsem já .... Pak vezmu do ruky naposled dvě rupie, když ti tak oči svítí, tak na a pozdravuj zvláštní svět, napohled. Pak vezmu do ruky naposled dvě rupie, a do prstů to kvítí, stejně se do roka vrátím zpět, ale teď ....