Šaman (Wohnout)

Pán u ohně sedí doušky polyká kalumet delší než je stín jenže pán ten je indián a indiáni kouřit musej jinak ty svoje stavy nevokusej Ten pán si mezeru v čase krásně vyplnil z hlavy mu stoupá šedej dým a přízně všech starejch sil co lítaj vzduchem jsou tím vzruchem setkání se starým a dobrým duchem Plameny skáčou noc ožívá kameny pláčou a stín je kytka plazivá a že je zvíře a že je pták a že je plížící se had že neni pánem to se mu zdá to se mu jenom zdá Bál se jen bál bál se, že už to končí a vítr jen vál a nechtěl zapomenout že je zvíře a že je pták a že je plížící se had že není pánem to se mu zdá to se mu jenom zdá Ten pán se do těla vrátil plameny uhasil vysypal dýmku zmizel dým ale přízně všech starejch sil co lítaj vzduchem sou tim uchem naslouchaj lidu kterej už je duchem Je pozdě neni tráva není voda není lesní kráva není vůbec nic jen hic zmizel z ohně dým zmizel z ohně dýmu stína kameny se tváří chladně jako předtím