Konvenční vagabund (Záviš)

Já jsem ten konvenční vagabund, válím se jak pohozenej špunt. Já jsem ten vagabund poslední, domů jdu až když se rozední. Po poledni já ještě chrápu, proč ale těžko chápu Dávno všichni z pelechu vstali, kéž by mi pokoj dali, pokoj dali Já jsem ten konvenční vagabund, zmoženej z těch nekonečnejch rund. Stal jsem se po létech konečně, majitel žízně nekonečné. No a proč ne, nekradu, nelžu, jen v sexu někdy selžu Nemorduju, nesekám patky, v tomhle se držím zpátky, držím zpátky Já jsem ten konvenční vagabund, vagabund žijící untrhund. Všecky holky krynde mi daly a štěstí jinde si hledaly. Udělaly rozumnou věc co já pouhej pitomec Ode mě by jen něco čaply a tak se jinde laply, jinde laply Já jsem ten konvenční vagabund, s esovou figurou jako lunt. V hospodě vyhrává muzika, podvýživenýho Jeníka. Čas utíká, uvařím hrášek, potom si spolknu prášek Tak se zatím lidičky mějte a mně už pokoj dejte, pokoj dejte. Pokoj dejte.