Plavovlasá rapsodie (Záviš)

Plavovlasá rapsodie v zádumčivém mol ve stařičkém pokojíku v propletenci kol Deset prstů nad klávesy volně komíhá z duše člověka padá v té oáze tíha Ta tíha, kterou dnešek nosí cylindrová nálada s najatým fiakrem nonšalantně zaklepala pak vstoupila sem Odložila rukavičky pověsila hůl kyvadlové hodiny do tónů ťukly půl pan Brahms měl zrovna v partu Bledé noty v odřených deskách tenkých jako drát nedočkavy rozevření kdo z nich bude hrát Po sloupech papíru mezi linkami pěti vedla cesta odříkání k tvojím dvaceti V pokoji plném plných tónů zhasla svíce u přeslice propletence kol tikot hodin pijánu vzal vybroušené mol Klávesy se s panem Brahmsem odebraly spát necháme si o nich ještě v hluché noci zdát krásně nám plavovláska hrála