Lord Gregory (Asonance)

Ne víc než míli z Caperquinn hrad stojí nad řekou, v něm přebývá lord Gregory, tam žije s matkou svou. Mrazivý vítr zasténá na hradbách západních, studený déšť je omývá a dolů stéká z nich. Tam dívka k bráně přichází, déšť promáčí jí šat, své dítě svírá v náručí a roztřásá ji chlad. „Otevři, lorde Gregory, nenechej nás tu stát, když v Roch Royal jsi se mnou spal, říkal's, že máš mě rád“ „Lord Gregory, ten je synem mým, já jeho matkou jsem, on odjel právě z Caperquinn, dnes nevrátí se sem. Odejdi dívko falešná, ty v ústech máš jen lež, můj syn tě nezná, vrať se zpět, ty oklamat ho chceš!“ „Pro smilování, noc je blíž a den už skomírá, a synek můj, tak prokřehlý, v rukou mi umírá!“ Však v odpověď jen pleská déšť a vítr zasténá, mrazivý soumrak přichází a brána zavřená. Když ranní úsvit rozptýlil šedivé stíny skal, tu procitnul lord Gregory a z lůžka svého vstal. „Ach, matko drahá, dnešní noc mně krásný sen se zdál, že u mě stála láska má, má dívka z Roch Royal.“ „Zapomeň na ni, synu můj, ty nehodíš se k ní, ta večer stála před branou, však vyhnala jsem ji!“ Běžel jak smyslů zbavený, vyhlížel ze všech bran, „Vrať se, má lásko jediná,“ on křičel do všech stran. A pak ji spatřil schoulenou, chatrný plášť ji kryl, z vychladlých rtů už zmizel dech, a synek mrtvý byl. „Ó, matko má, buď prokletá! Kéž zemřeš smrtí zlou! Ty zabila jsi dítě mé i lásku jedinou.“