Hrášek (Nedvědi & Brontosauři)

E 1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí a pokřik racků šel už spát, A E tak utekla nám láska, jó, to se stává, F#7 H7 a najednou tě, holka, nemám rád. E Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků a prožárlenejch hloupejch scén, A E tak někdy zase brnkni, jó, to se stává, H7 E prostě táhne mě to z kruhu ven. E R: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám, A E pár stromů, ohniště a tunel a trať, a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet', A E a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať. 2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku byly cíle tvý, a já chtěl víc, já předělat chtěl svět, jó, to se stává, kolik bylo nás, a stále nic. Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko, a do zrcadla zkoušej řvát, jó, utekla nám láska, jó, to se stává, a najednou tě, holka, nemám rád. R: