Nevadí (Daněk Wabi)

A E 1. Napůl jako hrou a napolovic vážně, D A čerstvou maturitou zmužnělý, E chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně D A E na tvý bubnování nesmělý, A E hlavu plnou věd a nadějí svý mámy, G D A E zkoušky přijímací, potom pád, A E znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí, D A takže litujeme, za rok snad, Hmi F#+ Hmi7 E A a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola, čekáš předvolání každej den, předvolání máš, a na něm: vlast tě volá, takže za dva roky s úsměvem, dva roky vzal čert, a za nějakej týden stojíš na radnici s holkou svou, bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde, kde tvý nebetyčný plány jsou, a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy, prej, že ve dvou se to táhne líp, jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy, starej dvoupokoják - špatnej vtip, tak jste žili rok v tý supertěsný kleci, vzteky vysušení jako troud, potom jeden den si žena vzala věci, další připomínky řešil soud, a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou, se tě nedotýkaj', byl jsi bit, všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid, osamělý dům u rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou, vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchrannou, tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...