Tátovo Jaro (Nedvědi & Brontosauři)

C Šel v horách sníh sem dolů k nám F C v pramíncích stékal a tál F Ami G a z větví nad potůčkem padal dolů led F C G C přichádzel tátův jarní svět Z okapu ven listí a mech ze skály nad studánkou sníh najednou je nás víc smích zvoní, smích zvoní najednou líp je snad jak v loni Ta krása rán pod střechy blíž na první sedánky tam k nám a každou chvíli slyšíš jak projiždí vlak vzpomínáš na tátu a tak Jestli jsme zas o kolik je nás míň jestli nám nevymazal stopy v čase svět Manitou neplakal jen za totemem stál a mnozí neviděli dál