Bim-bam (Neckář Václav)

F Dmi Jó, svět sál novu mízu a jaro přišlo k nám, Gmi C7 F já potkal Monu Lizu, chyběl jí jen rám. F Dmi Její úsměv poznám, byl to zaručeně on, Gmi C7 F F7 proto mi teď srdce zvoníš jako zvon. Bb F Jenom to bim. bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum, C F F7 mám strach, že to v noci vzbudí celej dům. Bb F Jenom to bim. bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš, C7 F mám strach, z čeho to už víš. Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu. Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí a všechny zvonu k tomu cestou zvonili. Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum, mám strach, že to v noci vzbudí celej dům. Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš, mám strach, z čeho to už víš. Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí, pak všichni známí zblednou bledou závistí. Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám a cestou budou zvony zvonit jenom nám. Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát, aby bylo jednou na co vzpomínat. Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát, a znova: k svatbě bla-bla-bla-hopřááát