Suzanne (Neckář Václav)

A Suzanne, místo má, je skryté blízko břehů Hmi sedí tam a proud ji zná a ty závidíš tu něhu, A i když víš, že pouze blázen má dost sil nést vločku sněhu C#mi D a když svírá vítr v dlaních, tak chce dát nebi duhu A Hmi a ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci, A Hmi víc už nemáš a jsi prázdný, ona říká chyť mi mlhu, A z jejích vláken spleť tu touhu. C#mi A ty náhle vstaneš v běhu poznáš D svět je ve vás dvou a ty A náhle věříš světu, dokud D A dál tvé tělo plní myslí svou. Pan Ježíš byl jen lodník, mořem šel měl suchou nohu, pak se dlouho na svět díval ze své věže v divném slohu a sám poznal se smutkem, utopeným nepomohu řekl: lidé budou mořem plout a myslel tím jen slzy a on sám to poznal brzy, nechal nám jen pár slov ryzích, nelidským lidstvím zničen, on zvedl nás přesto všechny kousek výš. A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou a ty náhle věříš sobě dokud on tvé tělo plní myslí svou. Teď Suzanne dá ti dlaň, ve své skrýši blízko břehu právě obléká ji řeka ve svou nekonečnou něhu a jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu jimi zlátne celý kraj a lodě plují do přístavu, vidím spoustu lidí tančit, vidím zlaté děti ráno ?, jak nám chrání naši lásku, jak ji chrání jednou pro vždy ó Suzanne v tvých očích. A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou a ty náhle věříš v lásku, dokud dál tvé tělo plní myslí svou.