Pane prezidente (Nohavica Jaromír)

D Emi 1. Pane prezidente, ústavní činiteli, A7 D píšu vám dopis, že moje děti na mně zapomněly, jde o syna Karla a mladší dceru Evu, rok už nenapsali, rok už nepřijeli na návštěvu. G Ami R: Vy to pochopíte, vy přece všechno víte, D7 G vy se poradíte, vy to vyřešíte, vy mě zachráníte. Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí. 2. Pane prezidente a ještě stěžuju si, že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy, i poštovní známky i bločky na poznámky i telecí plecko, Řecko i Německo - prostě všecko. R: Vy to pochopíte, ... 3. Pane prezidente mé České republiky, oni mě propustili na hodinu z mý fabriky, celých třicet roků všecko bylo v cajku, teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku. R: Vy to pochopíte, vy se mnou soucítíte, ... 4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila, ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila, řekla by: Jaromíre, chováš se jak malé děcko, víš co on má starostí s celú tu Evropu, s vesmírem a vůbec všecko. R: Ale vy mě pochopíte... *. Pane prezidente...