Ráno (Plíhal Karel)

1. Slunce má nožky mravenčí, křik dětí doléhá zvenčí, ležel jsem na pohovce, s hubou dokořán, procital jsem do jednoho z rán. 2. Skládal jsem útržky svých snů, psal jsem je tužkou od stínů, na papír novinový - ty dnešní jsem vzal, jako bych se o ty bludy bál. R: Když štěstí opouští mě nevím kudy kam, vracím se zpátky ke svým snům, jsou prašný, odpouští i jako oceán, jsou jako tečka všedním dnům. 3. Pohádky pouze dospělým s princeznou, s Honzou nesmělým, princezna smutná je, nehodlá se smát, o lepších nechává si zdát. 4. Ti lepší pak se objeví, princezna jásá, to se ví, rytíři papíroví, když ji opustí, Honza jí ještě odpustí. R: R: