Vandráci jdou do nebe (Redl Vlasta)

F# G#mi H F# 1. Vždycky jsem si myslel, že ráj je velký jam, G#mi H H/A# C# něco mezi Woodstockem a folkparádou v Hulíně, F# G#mi H F# dav kolem piána a každá píseň o něčem G#mi H H/A# C# a spousta vína a holek na klíně. 2. A taky jsem věřil, že v ráji najdu tebe a vůbec všechno, co jsem kdy kde ztratil, a že tam napravím svoje kamení aspoň chlebem a že vrátím dluhy, co jsem tady nezaplatil. 3. A hodně jsem vzpomínal, co všechno by se dalo změnit, a třídil minulost, jako by štěstí na tom stálo, a pak v dálce zahřmělo a mně se v hlavě rozsvítilo a došlo mi, že na ráj by toho bylo trochu málo. F# H G#mi Bmi D#mi R: Protože ráj, to je jen obyčejný svět, kde platí zákony, G#mi H/A# D#mi kde platí slovo a kde platí daný slib, H G#mi Bmi D#mi obyčejná důvěra v obyčejnou spravedlnost, G#mi C# G#mi D#mi obyčejná víra, že doopravdy bude zase líp. 4. A tak jsem se stal vandrákem na cestě do nebe, vyhnali mě z domu, a tak jdu sám za sebe, jedni na patníku sedí, druzí vracejí se zpět, ptám se všech, jestli vědí, kde že to končí ten náš svět. 5. A každý zná cestu správnou, každý mi dává x dobrých rad, a všichni správným směrem rukou mávnou, že tudy se mám dát, jenže každý ukazuje jinam a všichni chtějí pravdu mít, jako kompas přímo z pólu, a já nevím, komu uvěřit. R: Protože ráj, to je obyčejný svět, kde platí, co kdo řek', obyčejná důvěra, že dovoláš se pomoci, obyčejná naděje, že se i na tvou nemoc hledá lék a že tvůj svět není ledovec na jih plovoucí, proč se tvářit, že máš v tom světě vlastní svět? R: Vždyť ten náš svět, to je obyčejný ráj, jen bez té důvěry, že na nás někdo myslí a chce pro nás jen to nej-, náš svět, to je obyčejnej ráj, kde andělé jsou strážní a kde má cenu jen to, co je na prodej. F# G#mi H F# *: Kdybys měl cestu stejnou a nemohl mě najít, G#mi H C# F# [: dřív nebo později stejně sejdeme se v RaJi ... :]