Farao (Spirituál Kvintet)

D G D *: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl, G D pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil, G C G D ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál, Hmi A D nad karabáčem velekněz a nade všemi král. D G A D 1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín, G A D zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň. 2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům, tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn. D A D R1: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád A D a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :] 3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih, jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich. 4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl, až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil. 5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc, svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc. R2: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :] 6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj, za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!" 7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val, na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král. R1: *: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl, pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil, ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál, kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?