Třešničky (Spirituál Kvintet)

G Ami7 D G Ami7 D 1. Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet, G Ami7 D G Ami7 D a dívka Marie čistá, galilejský květ. 2. Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel, vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel. 3. Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas, a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas: G Ami7 G Ami7 *: "Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat, G Ami7 G Ami7 D já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?" D7 R: Tu du du ... *: Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl, kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?" *: "Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám, ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!" *: A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš: "Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!" *: A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven. R: 4. "Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš, kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?" *: "Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas, až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás." *: Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh, lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních. *: Ta da da ...