Proudu vstříc (Gunčíková Gabriela)

Býval jsi proud, co v něm chci plout, teď chtěl bys být má hráz. Ať zakotvím v zálivu tvým, ať ovládáš mě snáz. Mý boky tím ale spíš, dál od břehů odrazíš. Ref.: Je to šok, je to kách, je to tak, najednou už nejsem tvá, nenechám si už brát o dost víc, než mi kdy můžeš dát. Je to šok, je to kách, je to pryč a já mířím proudu vstříc, nenechám si už brát o dost víc, než o co přestávám si zkoušet říct. Táhnout můj kýl, býval tvůj cíl, pak plachty mý jsi náhle stáh, měníš mě v prám, ať smíš jen sám, vézt mne na svých vlnách. Čím větru víc chceš mi vzít, tím ženeš dál moji příď. Ref.: (mezihra)