Ať mi nikdo neříká, že ne (Dobeš Pavel)

Ami Dmi 1. Člověk by se na tom světě nudil, E7 Ami kdyby bylo všechno, jak by chtěl, Dmi v půl dvanácté ráno by se vzbudil E7 Ami G a pak by si hodinku poležel. C D7 *: Naštěstí, jak bylo zjištěno, G C E7 unudit se nikdo nemůže, A7 D7 kráva, jen si lehne na seno, G C hmyz ji začne bodat do kůže. E7 Ami R: Je to takzvaný odpočinek aktivní E7 A ve své podobě primitivní: D kráva nervy ztratí, E7 A oháňkou se do much strefuje, D ty zvednou se a znovu vrátí E7 Ami a melodie se opakuje. 2. Člověk hlavně nadává na komáry a trpí, když mu moli žerou šat, když červotoč se zavrtá do almary a housenky se slezou na salát. *: Obdivujem roupy, co je táhne, tady ještě jasno nemáme, po čem jejich organismus prahne, zatím ještě stále bádáme. R: Zatím ještě stále bádáme, zatím recept v ruce nemáme. Zatím se pohodlně ztratí tasemnice v našich útrobách, i mandelinka v bramborové nati, stejně jako myši v zásobách. 3. Jednou to tak bude zařízeno, že se nikdo zdarma nenají, parazitům bude odzvoněno, už dnes je nikde rádi nemají. R: Neboť člověku berou sílu, pijí krev, probouzejí v něm hněv, probouzejí v něm návaly zlosti, ale až je člověk vyžene, pracovních sil zas bude mít dosti, ať mi nikdo neříká, že ne!