Táto povídej (Špunt Přerov)

věnováno mému synovi Mílovi D Hmi D A7 Oheň praská,dřevo voní,do korun tma usedá Hmi D G D štíhlé smrky větve kloní,kluk si s tátou povídá. syn:Táto proč tak oheň hřeje,řekni odkud teplo vzal? otec:slunce teplo dřevu vleje,když jako strom v lese stál. syn:kde se vzaly v lese stromy,rád bych taky vědět chtěl otec:semínka když vítr nesl,na louce je poztrácel. syn:slyšíš táto, co to šumí,jak když někdo zavzdychá otec:to je voda,potok malý,přes kameny pospíchá. syn:ještě táto povídej dál,o lese co měl bych znát abych já ho dobře znal,vždyť teď je náš kamarád. oba:udiveně měsic kouká,jak ti dva si vypráví někde v dálce sova houká,rosa padá do trávy, někde v dálce sova houká,rosa padá do trávy.