Blond holka (Samson Lenk Jaroslav)

G C G Ami G D7 G 1. Bydlela u nás ve vchodu blonďatá holka, žádná dáma, Hmi Ami C Hmi G D7 kluci ji zvali na sodu, říkala: díky, já radši sama, C G D7 vlasy malinko přes čelo a do nosu trochu jí pršelo, G C G tak dívčí, až to bolelo, C G C G C G D7 G a já se styděl, jen jsem ji viděl, na co v mý hlavě se myslelo. 2. Prázdniny spadly do léta, jen vítr rozvál pampelišky, ta dívka jela do světa a já pro ni verše střádal z knížky a jenom v noci ve spaní bral jsem jí hlavu do dlaní a špatně šlo mi vstávání, ten, kdo si počká, ten prý se dočká, takže mi zbylo to čekání. 3. Ještě noc voní děvčaty, už vlaštovek jsou plný dráty a cesty zjara počatý jsou konce sukní rozevlátý, některé letní příběhy končí bez lásky, bez něhy, tak i můj skončil pod sněhy, nesmělý trouba, co trochu moc hloubá, vzbuzuje vždycky jen úsměvy. 4. Umřel rok, asi hodně pil, už zase kvetou vlčí máky, každej svou šanci uchopil a nased' na svý vlastní vlaky, každej svou vlastní kolejí, tak lidé lásku ztrácejí, tak končí každý, kdo klame ji, a svobodná máma chodívá sama s kočárem naší alejí.