O té velké cestě vpřed (Samson Lenk Jaroslav)

E 1. Nevím, jak je starý svět, já znám ho jen přes třicet let, F#mi H E kam míří, kam míří, už tolik slibů slyšel jsem, a všechny odvál příští den F#mi H E jak chmýří, jak chmýří. F#mi H R: Pán, který lžičkou cink', nám cestu nabíd' svůdnou, C#mi tak opojnou jak drink, tak nenáročnou, schůdnou, A C#mi a kdo by nešel s ním, vždyť takový je člověk, F#mi F#7 H rád vznáší se jak oblaka či dým. 2. Jako každá z mnoha cest, i tahle musí někam vést, či spíš měla, či spíš měla, vždyť šli jsme po ní tolik let, až déšť nás chytil cestou vpřed a chladil čela, a chladil čela. R: Pokud o tom vím, tak párkrát jsme si zašli, trvalo to dýl, nežli jsme cestu našli, a bylo by zlatý, kdyby to bylo hned, dřív, nežli všichni ukážou nám paty. 3. Zas další pán už zacinkal a ukazuje někam dál a všem se líbí, tak moc se líbí, ať rozmyslí si každý sám: na to nemám a na to mám, než něco slíbí, než něco slíbí. R: Za ta léta vím, že život není kismet a mozek že je tím, čím mělo by se myslet a nenaletět hned, i když jsem přesvědčen, že s každým dnem je o malinký kousek lepší svět. 4.=1.