Poslední kabriolet (Samson Lenk Jaroslav)

F C7 1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech, Gmi C7 říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech," F C7 vždyť zase nepřijde a budu si plést Gmi C7 rafičky hodinek a ulice měst, F G nikdy nic neřekne a nechce si číst, Gmi C když poštou posílám jí za listem list, F a kdyby viděla, tak bude se smát, C Gmi C7 jak růže kradený strkám za kabát. F Dmi Bb C7 R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let, F Dmi Bb C7 jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta, F Dmi Bb C7 poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don" Gmi C7 F a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou. 2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, z jakýchže dálek lze mít někoho rád, někdo by plakal, jiný do něma pil, někomu v počítači náhodou zbyl, možná nás dělí jen pár směšných pater a je to něco jako pravidla her, vždyť každá víra staví do prázdna most, a spadlých mostů - těch už bylo dost. R: