Matikář - naučíme matematiku. Každého.
Betano.cz - nová česká sázková kancelář

Z mého života (Samson Lenk Jaroslav)

Ami Dmi7 E Ami 1. Než zavládne blahobyt, tak ne, abysis pískal, Dmi7 E Ami a koukej čestně oznámit, co nečestně kdo získal, Dmi7 G C ten, kdo nemá vyšší cíle, správně (snadně) nežije, Dmi7 G E člověk žije pro společnost, proto tady je, Ami Dmi Ami všichni budou šťastně žít, jak v ráji, neřkuli, Dmi Ami E Ami a všechno jednou budem mít, až se čas překulí. Dmi7 G C R: Jó, to mi bylo šest, já seděl v první lavici Dmi7 G E a tohle všechno říkal náš pan hodnej řídící, Ami Dmi Ami pak byla velká přestávka a já za paďana Dmi Ami E Ami jsem svačil mlíko vod krávy s třema houskama. 2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní, pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní, ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly, a ráno u nás pod okny už tanky duněly, tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata, kde chlap v podivným mundúru nám říkal "rebjata". R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral, všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal, vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody a divný trampi na garmošky hráli u vody. 3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí, já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu, a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu, v době, kdy jsem moh' pracovat a méně zahálet, válel jsem se v krytu při přípravě na nálet. R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností jsou neomezitelné meze omezenosti. 4.=1. R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst, vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest, mám dojem, že si v televizi dělaj' legraci, když krásnej chachar v obleku káže vo práci. 5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal, hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal, i když se doba změnila, hloubš je do kapsy a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy, volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí, zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí. R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je: kde vládnou prachy, končí každá ideologie, vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci, platíce za propagandu víc nežli za práci.