Ve Stínu (Krápník)

Poprvé se bojím jara a chránim si oči a ve stínu sedím snad není to zločin když do role soudce všech pozemských hodnot se stavím poprvé je život fádní a láska se ztrácí když nedává nikdo si pramalou práci jak omezit rychlost kdo poradí jak se jí zbavím Bolest mě ze světa sprovodit může a z telomer krčí se na těle kůže kde plýtval jsem šarmem tam gesta a paměť mi chybí demence bezmoc a lítost mě chrání když podobě dnešního světa se bráním na zápraží sedím a koukám jak vlaky se míjí Zatím to nebolí až bude co si počnem přijde čas zaplatit za sebe nájemným na nebi zůstane jen ten koho tam pošlem a my se divíme a divit budem dál Poprvé se bojím jara a chránim si oči podruhé potopy světa že pod vodou skončím potřetí světové války jakkoli moudrý se bojím koupím si noviny kávu a želé harlekýn kouli a bude mi skvěle tam v markýzy stínu kam posledních devět let chodím