To mi tedy věř (Katapult)

Nesrazí mne na kolena hromy ani blesky Neodfoukne vichřice Všechny moje trable jsou jen třesky – plesky Jsem přece dítě ulice! Průsery a mizérie ke mně vždycky tíhnou Deprese mě nabíjej Mý klinický testy jsou mi jenom k smíchu Prostě je mi vždycky hej! Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/ Přes všechny ty rány, co mi život dal Mám hodně síly a vůle dost Snad právě proto na mě občas někdo šutrem hodí Aby mě mý potěšení ze života vzal Tomu všemu navzdory se mi občas zdá Jak vysoko v oblacích jsem chodil A pak se z tý vejšky dolů klidně dolů na zem díval Jak už na mě nikdo nikdy tím šutrem nedohodil Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž/ Skáčou na mě noční můry, ty mám ráno k snídani K svačině si dávám stres Když pomáhám vařit mámě, vykosťuju podrazy Unikám všem průserům jako blesk! Skepse to je moje láska, ale u mě se jí nedaří Neděsí mě krach A když mě nic nebolí, tak si skáknu k zubaři Neznám slovo strach! Jsem jako sopka – s tím nehneš – to mi tedy věř /a nebo běž /