Nesmíš se bát bejt chvíli sám (Nedvěd František)

1. Seděl mladík, měl hlavu v dlaních pod ním řeka, kolem klid jak mě zahlíd´, tak rovnou se namích´ a že prej mám raděj´ zas dál jít. Já však viděl, že má oči lesklý tak mi pověz, proč ten splín jestli malér máš kvůli ženský tak to já ti možná poradím, jó, já ti možná poradím. R: Nesmíš se bát bejt chvíli sám snad umíš si na svým stát, pláč je špatnej pán takže měl bys ty lásky jen do hrsti brát a za hlavu je zahazovat, právě tak, jak jsem je zahodil já. 2. Řeči plynou a svět dál se točí pak zvednu se a chci jít dál vtom však vidím pár modrejch vočí v modrý sukni stát opodál. Rady jsou jen prázdný fráze, který chodíš za humna krást a že máš lásky za hlavu házet, najednou zdá se jako prázdnej žvást, jó, zdá se jako prázdnej žvást. R: 2x Nesmíš se bát bejt chvíli sám (10x)