Netoužím po lustrech z křišťálu (Greenhorns (Zelenáči))

Emi G D Emi G D D Hmi D Můj vlak má z jisker nad komínem květ D Hmi D zvuk výhybek mi stáčí pohled zpět Emi G D o moc bohatší se vracím z toulek svých Emi G D nesním o přepychu a mám na rtech smích znám dálnice i světla velkých měst má kytara zná tóny dlouhých cest rytmus vlaků i blues lopatkových kol všechny písně které vrací klenba hor D Hmi R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní G A a vidím měsíc mezi mraky plout D Hmi D znám cesty po nichž musí člověk jít D Hmi D i údolí kde písně mohou znít Emi G D proudy řek co mají lesky korálů Emi G D a tak netoužím po lustrech z křišťálu Emi G D Emi G D R: Už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní a vidím měsíc mezi mraky plout můj vlak je ten ve kterém můžeš snít má dlouhou kolej jako bílou nit v něm myslím na to všechno co mám rád když vidím měsíc nad kolejí plát D Hmi D Hmi D Emi G D Emi G D ( sólo sloka ) R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní a vidím měsíc mezi mraky plout znám cesty po nichž musí člověk jít i údolí kde písně mohou znít proudy řek co mají lesky korálů a tak netoužím po lustrech z křišťálu a tak netoužím po lustrech z křišťálu