Zlaté dny (Greenhorns (Zelenáči))

A D 1. Zbyl noci proužek tenký a stárnem, hochu, s ním, A D tak dolej naše sklenky a vzpomeň zlatých dní, F# kdy rozlétly se zprávy, co zvedly celý Jih, Hmi a řeknu rád: byls' kamarád v těch dobách bouřlivých. 2. Jak v novém Eldoradu se všichni viděli, těm smyslům plným hladu dny zvolna míjely, muž v sebe zadumaný se rázem rozvířil a celý rok ten lidský tok jen k západu se lil. 3. Kol hrubých stezek v buši zněl halas výčepů, kam jezdci s drsnou duší se táhli poslepu, tu přišlo vzpomínání a zazněl náhle zpěv, zněl z plných plic, snad ještě víc, a rudě žhnula krev. 4. Když campy ještě spaly a dým jen slabě táh', tu zazněl dusot z dáli, kde strměl horský svah, šest koní rozpěněných zář lamp a prudký cval, to Cobb a spol. se mihnul kol a s poštou pádil dál. 5. Ty barvy zlatých polí a krása časů rán, ten obraz v očích bolí a nebyl malován, muž s klouboukem a struhou snad vyšel z rytiny a mnohý šat se může zdát být z dávné ciziny. 6. Zní rány od mýtiny, kde padá další kmen a zvoní kovadliny, vzduch sténá rozechvěn, a rumpál v čepech skřípe a hlučí robota, tam v údolí se nad poli směs vlajek třepotá. 7. Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál, muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval, lví srdce měli muži, co stvořili nám zem, a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem. 8. Už přešla zlatá sláva a spadla opona, zas v campech roste tráva a div se nekoná, je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.