Stoupali jsme vejš k horám,
v žilách dravej proud.
Obraz mládí zrál pro rám,
pro svůj tichej kout.
Tak zatím co teď dál jiní pláčou
nad mládím,
Čas já s tebou podvádím.
Touha hnala dlaň k dlani,
něžný dotek dvou.
Zas nedokážu spát ani ,
hledám dál dlaň tvou.
A vrásky ty já nesčítám,
což je zdá se právš tím.
Že čas já s tebou podvádím.
Já vrásky nesčítám,
což je zdá se právě tím.
Že čas já s tebou podvádím.