Vodopád (Souček René)

E G#mi 1. Víš, až budu vstávat ráno, A sny budou zamčený, C#mi A H pomalu svítá na obzoru. E G#mi Nechám zas rozestláno, A a znova píšu C#mi A H zlomenou tužkou z Koh-i-nooru. C#mi E R: Že byla jsi nesmírně divoká, jak jarní řeka. C#mi E Ten proud mě strhával s sebou, jak vodopád C#mi E a pramen, v němž jsme se topili už nepřitéká. F#mi Dávno už nemá spád, C#mi E voda v něm zůstala stát. 2. Zdáš se mi stále tak živá, ve snech se vracíš a já tě z hlavy vymazat chtěl. Snídám antidepresiva, chvíli se ztrácíš, ale já stejně nezapomněl. R: 3. Kdo ví, komu dáváš svou něhu mlčky bez nadějí, já naši láhev dopíjím sám. Každý půjdem ke svému břehu, teď připíjím lásce, jen škoda, že in memoriam. R: