Marina (Pozor, pohov) (Chicago Podkozí)

1. Když jsem jednou na palubě převzal velení, pozor - pohov, jo převzal velení. G D A7 D Posádka i důstojníci byli jeleni, pozor - pohov jo byli jeleni. G D A7 D Zahučela děla, koule z děla vyletěla, paluba se chvěla, když rána dozněla. G D A7 D Škoda rány, která z děla nevyletěla, pozor - pohov, jo nevyletěla. G C G D7 G Ref.: Když jsem sloužil u maríny, jen jednou jsem ztroskotal. C D7 G Blesk urazil dva komíny a já klidně velel dál. C G A7 D7 Kolem nás tajfun zuřil, moře bouřilo, z posádky se hrůzou kouřilo. G C A7 D7 G Když jsem sloužil u maríny, bál se mě i admirál. 2. Jednou přišel na palubu reform Vosátka, pozor - pohov, jo reform Vosátka. Začal na nás nadávat, že nejsme posádka, pozor - pohov, že nejsme posádka. Paluba je hladká, kde se vzala, tu se vzala, spadla na něj kladka a ta mu dodala. Na pohřeb jsme zavolali všechny z posádky, pozor - pohov, na počest Vosátky. Ref.: 3. Ten, kdo zažil opravdovou bouři na moři, pozor - pohov, jo bouři na moři, toho nechte vypravovat, ten ať hovoří, pozor - pohov, jo ten ať hovoří. Málokdo to snese, blesk do lodi když uhodí, a ten kdo se třese, se na loď nehodí. Kdo se třese, ten se na loď vůbec nehodí, pozor - pohov, jo vůbec nehodí.