Rikatádo (Nedvěd Jan)

Ami 1. Vy krásne a tiché noci nad řekou a soví hnízda kdesi v korunách střech. Ty Sázavo, cos nosila nás na rukou, když nám v zátočinách utekl břeh. C R: Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít naše Rikatádo ve stínu skal, Ami už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít, E Ami čas nám spravedlivá léta spočítal. 2. Ještě do ucha mi potichu zní panenky hlas s bílou dlaní, s tělem kakaových zrn. Chvěla se tam na lůžku jak ve vánku vlas, A asi šťastná jako voděnka z vln. R: 3. A možná ještě svítá a možná někdy i zní, jenže i příroda má přece jen stud. A písnička své přátelé a my přátelství s ní a hanba nato, aby obličej zrud. Ami R: + Vy krásne a tiché noci nad řekou