Samota (Hoboes)

E E7 A E 1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval, H7 A tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám, H7 E co je ti platný, že jsi kapitán. 2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál, že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám, život je tvrdej, i když jsi kapitán. E7 A H7 E C#mi R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepoví, F#mi H7 E jak máš žít, abys byl milován, E7 A H7 E C#mi a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medový F#mi H7 E za tebe sní kapitán Korkorán. 3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí, z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár, co bude dál, mi nikdo nepoví. 4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal, já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám, abych měl jednou na pořádnej flám. R: