Léta dozrávání (Suchý Jiří)

D7 1. Život je pro mne obnošená vesta, G vše co se dalo, dávno už jsem prožil, D7 teď už mi zbývá jenom jedna cesta: D7 G C E7 vstřiknu si trochu jedu do žil. Ami Pár kapek u trejchu jsem požil Cmi G a zítra zas si pro změnu, v případě, A7 D7 že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu. Gdim D7 To jsem si říkal, když mi bylo dvacet, G když nevěděl jsem kudy dál, D7 až dobrý přítel vrazil mi pár facek G Gdim C D7 G Gdim a pak se tomu se mnou smál. 2. Dva roky na to - to jsem se zas věšel pro tu, co měla oči jako mandle, co měla pro mě, když jsem se s ní sešel, polibky s chutí cukrkandle. Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je, buď jak buď, a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil, když nemám chuť. Tu opět přítel objevil se náhle, nadávky jeho vyřklé z plných plic to byly kapky do mé duše zprahlé, a z té mé smrti nebylo zas nic. 3. Až jednou: Lehl jsem si na koleje, neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek, ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel a pražce tlačily mě do lopatek. Dobytčí vlak do městských jatek měl ukončit mé trápení, byl všední den a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění. Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví, aby mě vyrval smrti ze klína, nejde a nejde, asi o tom neví, tak jsem se zved a šel jsem do kina. 4. 'Život je pro mne obnošená vesta, na jeho nudu právem stěžuju si,' to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se divit musí. A proto kdo si neví rady, ten ať se smíří s osudem, my dokaváde budem tady, nikdy říkat nebudem: 'Život je pro mě obnošená vesta, šedá a nudná, jak to račte znát,' to říká sotva jeden člověk ze sta a ostatní se musí smát.