V té naší zahrádce (Tleskač)

Od pluhu na hrad kráčí směle Přemysl, pozván Libuší, národu svému by stál v čele, jak se to dělá, netuší. Ze sna se zjevil, k městu hledí, jehož sláva hvězd se dotýká, oplývající mlékem, strdím, sto věží a samá putyka. „Přemysl na Hrad!“ národ volá v té naší zemi bohaté, Hitler všech zahrad s hlavou vola, jen jeden stupeň ke zlaté. Od pluhu na Hrad kráčí směle a pak, že mu to nesluší, už máme svého velitele, co umí hladit po duši. Zamyšlen, při pohledu k hvězdám, kterých se sláva dotýká, tuhletu hvězdu ale neznám, pořád mi někam utíká, za oknem postava se krčí, posílá pozdrav z vesmíra a Lajka při krmení vrčí na hrdinu Vladimíra. Vladimír Remek, Podlaha Přemek v té naší zahrádce máme se jak v pohádce Vladimír Remek, Podlaha Přemek v té naší zahrádce jak v pohádce!