Slunce (Vondráčková Helena)

Ami Dmi 1. Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát, G7 C že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání. F Dmi Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát. E Ami Přeháním rád, to bude tím. 2. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát, že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli. Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát. A Bezpočtukrát člověk se mýlí. Dmi G R. Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda, C Ami7 vysvitne včas, když naprší ti do mikáda, Dmi E nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně Ami A na moji tvář, na dlaně tvé. Dmi G Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže, C Ami7 odvede své a neslíbí, co nedokáže. Dmi E Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si, Ami slunce ty nejsi. 3. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám. Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím. A Netrap se tím, to se jen říká. R. 4. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam, přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno. Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám, že ty mě máš, že já tě mám.