Déšť (Komunál)

Každej jednou dojde na svoje dno prázdnej pocit uvnitř a žádný světlo chladnej déšť tě studí ty procházíš krizí snad tě někdo přidrží Snad ti ruku dá, vezme kolem ramen, v náručí schová snad tam bude stát se záchranným lanem lásku svou ti dá déšť Je to bláto, táto nestojí to za to ty mi lžeš věř každýmu je dáno, přej a bude přáno též běž další nový ráno, nevolej už mámo a běž tam kam budeš chtít, kde si najdeš ten svůj klid Snad ti ruku dá, vezme kolem ramen, v náručí schová snad tam bude stát se záchranným lanem lásku svou ti dá déšť Každej z nás se hájí svojí vírou, ale nikdo z nás vlastní vinou uteču pryč, do jinýho světa, kde už mně nebudou lhát chci jen tak ležet v trávě a spát bez lidí, bez tlaku, bez věty ,,musíš vstát" Svědomí, to je jed, kterej do žil vleze hned jenom blázen nevěří, že mu kroky nikdo neměří Kdo z hrdosti nepřizná vlastní chyby ten žádnou hrdost nikdy nikdy neměl Skočím z mostu dolů do studenejch vln nechám svý tělo omýt a unášet dál někam vůbec nevim kam, hlavně ať tam nejsem sám spěchám na cestu, na tu už se neptám Snad ti ruku dá, vezme kolem ramen, v náručí schová snad tam bude stát se záchranným lanem lásku svou ti dá déšť Snad ti ruku dá, vezme kolem ramen, v náručí schová snad tam bude stát se záchranným lanem lásku svou ti dá...