Příběh vlajky (Komunál)

Na lavičce v parku. Čistí stařec vlajku. Pošlapanou blátem. Když ji ráno našel v odpadcích. Přišel k němu clapec. Co hraje si tu s míčem. Pozoruje starce. Co drží ve svých rukou. Špinavých. Kluk se na starce zadívá. Rukávem slzy utírá. Ptá se co drží v rukou svých. A co ten hadr znamená. Proč u toho pláče. Kde ten hadr našel. Proč má krev na dlaních. Jak se bláto snaží očistit. Modrá, bílá, rudá. Tři barvy se střídaj. Krev, mír a voda. Nebo nebe. Boží oko. Ženský klín. R: Sme jen Boží děti, obyčenej chlap je hrdina. Všichni máme místo, na vlajce života. Lev je v každým z nás, nenechme ho sykovat. Až ji budou bít. Zvedni se a znova vstaň. Na kolena slzy budou chtít tak znova vstaň. Lev taky umírá, v boji častokrát. Mír je barva bílá, čistota a víra. Rudá barva krve, prolitá za vlast a tebe. Modrá je obloha, klid a čistá voda. Ta co krev umyje, ta co napít dává. Každýmu z nás. R: Každej z nás by měl vždycky chtít, svou vlajku v sobě nechat vlát. Českou zem bránit chtímvem být. I když se občas prohrává. R: 1x + Sme jen Boží děti, obyčenej chlap je hrdina. Všichni máme místo, na vlajce života. Lev je v každým z nás, nenechme ho sykovat