Scéna 02 (Mrazík)

Vypravěčka (vypije šálek čaje a znovu se pustí do povídání:) Sním či bdím? Je to sen. Totéž ráno, tentýž den, ale teď už jsme jinde, je to jiná vesnice... Ivan vyjde ze své polorozpadlé chalupy a jednou ranou sekery rozštípne mohutný špalek. Matka Miláčku (vyběhne za ním ustaraně.) Ivan No, co ještě? (Otráveně, přitom se podívá do malého zrcátka, zda mu to sluší.) Matka Buď opatrný! Ivan Dobrá. (znechuceně) Matka A nezapomeň na mne! (matce tečou slzy po tvářích) Ivan Dobrá. (nevrle a vykročí na cestu) Matka Vždycky pomáhej slabším! Ivan Dobrá. Matka A starším ustupuj. (zdálky) Ivan Dobrá. Vypravěčka A tak se Ivan vydá na cestu. Síly má, že by ji mohl rozdávat. Jenže pracovat se mu příliš nechce. Matka s ním má těžké pořízení, od zrcátka, aby jej jenom odháněla. Stále se prohlíží - jak je učesaný, ostříhaný, jakou má rubášku, jaké má nohavice. Je třeba přiznat - děvčatům se líbí. Hlavně proto, že je dobrý zpěvák. A také pro svou sílu. Na zábavě dokáže pěkně zatočit s chasníky ze sousední vesnice. Ivana zavedla cesta k chalupě mužíka Nikina. Nejstarší dcera, Marusja, si už dávno na Ivana myslí. Jen ho zahlédne, vyběhne z chalupy a zazpívá svoji oblíbenou písničku: Marusja Ach ty Váňo, Ivane jen podívej se na mne, šaty mám vyšívané a celé jsou hedvábné (celá se nakrucuje) Ivan (Jen se ušklíbne a podívá se do zrcátka, jak mu drží účes, popojde dál.) Ňura (U okna začne prozpěvovat) Váňo, Váňo, Ivánku nikam nepospíchej proklouzni k nám za branku na mé okno zaťukej Ivan (Jde dál, z dáli k němu doléhá popěvek.) Nechoď Váňo v širý svět přijď si k nám posedět jablíčko ti dáme pak si zazpíváme Ivan Ustupte, jen ustupte nebuť prašná cestičko Dobrý junák teď tebou jde chce poznat svět maličko Před naší za naší cesta má ať nepráší Když se dívám na sebe tak se musím pochválit nevypadám věru zle zkrátka chlapec jak má být Před naší za naší cesta má ať nepráší Cestičkou půjdu stále vpřed nevěstu si vyhledám ta musí být jak jarní květ jinak budu radši sám Před naší za naší cesta má ať nepráší