Znám krásnej kout (Martinová Věra)

Máš bledý tváře a v očích prach měst Tvůj věčnej nářek už nedá se snést Máš v duši tíseň a na botách sůl A je tě zkrátka půl Vím co ti schází v tom čtverci čtyř stěn Zavřel jsi na zip svou touhu a sen V pouzdře tam na zdí s tou kytarou spí Den je a vyjdi vždyť dálka chce svý Znám krásnej kout v zapadlým údolí Znám útěk z pout denního soukolí Znám krásnej kout, tam spolu můžem' být Jen zpívat a smutně se dívat, oheň jak dřív zas mít Jen zpívat a smutně se dívat, prostě jak má to být V klínu dvou strání má řeka svůj stan Strom se k ní sklání jako laskavej pán Tráva je hebká, jak hlazení strun Slunce tam má svůj dům Soumrak tam padne, jak podťatej chlap Starosti žádný, ty v městě se trap Pojď, budem chvíli mít od lidí půst Pojď dřív než vily i tam začnou růst Znám krásnej kout v zapadlým údolí znám útěk z pout denního soukolí Znám krásnej kout, tam spolu můžem' být Jen zpívat a smutně se dívat, oheň jak dřív zas mít Jen zpívat a smutně se dívat, prostě jak má to být